9. Doprava do práce
Doprava do práce je samostatná kapitola. Z Laarbruche se jezdí do hromady měst za prací. Ovšem nejbližší firma, kam se jezdí je vzdálená cca 30km. Nejvíce firem, kde pracují lidé z Otto sídlí ve městech Venlo (35km), Vernay (30km), Helmond (55km), Roermond (70km), Herkenbosch (75km). Jistě vás teď napadla otázka, jak se mám sakra dostat tahle daleko? Jednoduše. V rámci platby za ubytování máte hrazenou i dopravu do práce a z práce. Tzn. že na firmu vás jede pracovat třeba 7, tak jeden z vás dostane do ruky klíče od auta, naskáčete k němu a jedete. Nejčastěji se dopravujete v minibusech Renault Traffic, Ford Tranzit, VW Transporter. V případě, že vás jede jen pár, tak v běžných osobních autech typu Renault Clio , Daihatsu Sirion nebo Dacia Sandero. Zde bych rád upozornil na jednu věc. Jak jsem již psal, tak celé vedení Otto, stejně tak i většina zaměstnaných dělníku jsou polské národnosti. Sami jistě z českých cest víte, jací jsou polští řidiči. Určitě teď víte kam mířím. Sám jsem zažil za volantem spousty lidí, z 90% poláky a jízda s nimi je opravdu adrenalin. Polský řidič=král silnic. Možná je dobře, že všechny služební auta Otta mají nainstalovaný omezovač maximální rychlosti na 130 km/h. Ale i tak je to adrenalin. Uvedu pár příkladů: Kolona asi 5ti aut jede po 5km dlouhém naprosto rovném úseku rychlostí 100 km/h. Polský řidič, kterému je maximálně 21 let a veze sebou 8 dalších lidí, se rozhodně kolonu předjet. Ovšem při předjíždení se aktivuje na hranici 130km/h omezovač, tak přejíždí kolonu opravdu pomalu a dlouho. Mezitím už se v protisměru přibližují auta. Uhnout není kam, tak to zkusíme na polský způsob. Brzdit nebudu, nejsem blázen, tak začnu protijedoucí auta problikávat dálkovýma světlama, aby mi uhnuli na stranu. Tentokrát to našteští vyšlo a mladý nevyspělý polák z toho má strašnou srandu. Druhý příklad: opět jiný polský řidič předjíždí v zatáčce náklaďák, díkybohu v protisměru nic nejede, ale bokem zavadí o předjíždený náklaďák a urve mu zrcátko. Nezastaví, ujede se slovy: proč bych to měl řešit on mi neuhnul, je to jeho chyba. Otto nemá problém svěřit auto komukoliv, kdo má řidičák a už neřeší, zda-li člověk sotva vyšel autoškolu nebo mu řidičák leží 15 let ve skříni a dotyčný jezdí MHD. Další věc je, že služební Otto auta nejsou všechny v dobrém stavu. Nejčasteji jsou vidět „drobnosti“ jako prasklé čelní skla, chybějící stěrače, ale i auta u kterých se téměř nedají zavřít posuvné boční dveře či nelze si nevšimnout divných zvuků při brždění, když zjevně autu chybí brzdové destičky či jsou slyšitelné dosti zjevně opotřebované ložiska. Na obhajobu Otto musím říct, že auta procházejí pravidelným servisem. Stav automobilů je dán spíše laxním přístupem řidičů, kteří mají povinnost nedostatky hlásit managerům.